Ano dal jsem si pauzu a šuplík článků jsme vyprázdnil do koše. Nelíbilo se mi z toho nic. Možná to vypadá hloupě, ale dospěl jsem k závěru, že zkusím psát znovu a lépe, ale přepisovat ty staré nebudu. Není to zábavné.
V posledních měsících se mi podařilo realizovat věci, které jsme předtím flákal, navštívil festival jídla i hudby, nějaké koncerty, byl s přáteli a ženou v Londýně … a ještě určitě něco co teď nemůžu obnovit z paměti.
O některých událostech se ještě zkusím rozepsat v samostatných pasážích na blogu.
Rozhodně to byl docela zábavný kolotoč plný různých zajímavých zážitků i zvratů. Některé bych znovu prožít nechtěl a jiné bych si rád zopakoval. Jsem moc rád, že jsem si mohl uvědomit, jak krásný život vlastně mám. Nic zásadního mi nechybí a přesto by se našlo dost věcí, které se dají zlepšit. Jsem rád svoji rodinu, která je zdrojem zábavy i strastí, ale za nic na světě bych neměnil. Práce nás slušně živí, je zábavná i pestrá, byť má i spoustu vad na kráse. Dala mi mnoho zážitků, vědomostí a umožnila mi poznat spoustu zajímavých lidí. V neposlední řadě spoustu zkušeností, kurzů a teď i coaching v Brněnské personalistice. Zdaleka jsem nepohnul se vším tam, kam jsem chtěl, ale cítím, že tam směřuji a ten restart života a myšlení mi dost pomohl. Tímto bych rád i paní Ester poděkoval za tu úžasnou práci, kterou jsme spolu odvedli.
Dost mi v tom celém snažení pomáhá jeden skvělý přítel a kamarád. On to dobře ví, ale nechám to jméno nevyslovené na tomto blogu. Jsou to báječné chvilky okořeněné jídlem, pitím a jinými neřestmi, ovšem v míře únosné a akceptovatelné ;). Moc mu za všechen ten čas děkuji. Věřím, že i pro něj to byl příjemně a smysluplně strávený čas. Doufám, že nám to ještě nějakou chvíli vydrží.
A abych nekončil jen těmito výčty, přidám můj počin ze včera.
Po nákupu v obchodě nedaleko od domova, mě při ukládání nákupu do auta oslovil bezdomovec s prosbou o peníze. A chtěl abych se mu při našem rozhovoru díval do očí. Zeptal jsem se ho na co je potřebuje. Odpověděl, že na jídlo pro sebe a řekněme přítelkyni ve stejném stavu – čili bez domova. Odhadnul jsme je oba na 50+. Řekl jsem mu, že ať se na mě nezlobí, ale peníze mu nedám. Což v jeho očích a tváři vyvolalo smutek. Já jsem ovšem pokračoval, bez ohledu na jeho smutný výraz, že pro něj mám ale nabídku. Půjdeme spolu do obchodu a nakoupíme pro ně společně jídlo za zhruba 100 kč. Ta radost ve tváři byla neuvěřitelná a hned začal děkovat za tu nabídku. Vydali jsme se společně do obchodu a nechal jsem mu možnost výběru, ale já jsem mu schvaloval co ano a co ne. Nakonec si vybral nějaké pečivo a uzeniny. Zkoušel sice ještě žádat o pivo, což jsme si ujasnili, že tudy ne přátelé. Buď nealko pivo nebo jiný nápoj, ale v pití ho podporovat nebudu. Došli jsme k pokladně a já zaplatil jeho nákup asi za 110 kč a on stále vypadal, že nevěří nastalé situaci. Ještě mnohokrát mi poděkoval a běžel se pochlubit své přítelkyni s úlovkem.
Já už sedal do auta a zpovzdálí sledoval jejich radostné tetelení nad večeří, obědem či co to pro ně aktuálně bylo. Navíc mě hřál dobrý pocit toho, že jsme udělal lepší skutek, než kdybych to sám prožral, nebo mu dal nějaké drobáky, které by jen vyměnil za krabici vína. Když se bude slušně chovat, udělá dobrý dojem, tak jak to udělal poprvé, tak možná tuto akci v budoucnu zopakuji.
Tak se do budoucna můžete těšit na moje povídání o Špilberk Food Festivalu, Masters Of Rock, výletu do Londýna a ještě několika dalších zajímavých událostech.
Follow