• Stand up show Miloše Čermáka a jeho přátel (Praha 26.11.2015)

    Warning: in_array() expects parameter 2 to be array, string given in /mnt/web-data2/zemanci_eu/public_html/www/wp-content/plugins/facebook-button-plugin/facebook-button-plugin.php on line 244 Warning: in_array() expects parameter 2 to be array, string given in /mnt/web-data2/zemanci_eu/public_html/www/wp-content/plugins/facebook-button-plugin/facebook-button-plugin.php on line 246

    Tento příběh nezačal ve čtvrtek 26.11.2015, ale o nějaký pátek dříve. Přesně řečeno začalo to předchozí knihou psanou z fleku na sklonku roku 2014 a naší komunikací ohledně ilustrace. V naší komunikaci bylo pár slabších míst z obou stran, ale nakonec se vše zdařilo, díky velmi vstřícnému a korektnímu přístupu ze strany Miloše. Vlastně celá ta anabáze vedla k mému výletu do prahy na jedno odpoledne trvající téměř do půlnoci.

    Naplánoval jsem si jet do Prahy tentokrát se Student Agency, protože se mi nechtělo řídit, protože mi to připadalo ekonomičtější a protože jsme byl zvědavý, jak se to změnilo, neboť jsem se s nimi vezl naposledy v roce 2011. Komfort nákupu a plánování byl na úrovni, která mi připadala minimálně hodná počátku 21. století. Když se mi podařilo najít bezplatné parkování problíž Grand Hotelu v Brně, tak jsem zajásal, protože cena placeného parkoviště by dala takovou cenu jako 1,5 lístku do Prahy. Trošku nesmyslné úředníci z Magistrátu města Brna. Komfort autobusu jako takového šel řádově pro mě velmi nahoru a vlastně jsme se tam cítil i líp než v letadle. Spousta místa, ceny nadstandardních poživatin v rozumném cenovém pásmu, ochota personálu na velmi příjemné úrovni. Co mě trochu iritovalo bylo připojení k internetu, to bylo dosti nestabilní a tak moje práce byla nepříjemně přerušována novým připojováním a výpadky.

    Na Florenc jsme přijeli podle plánu a tak jsem měl 2 hodiny čas na dojití do divadla Troníček a najití zajímavého místa pro večeři. Vynechám podrobnější popis mého znechucení tak kvalitou a kvantitou malé kávy v místním občerstvení na Florenci. Vydal jsem se hledat místo kde bych mohl povečeřet a neutratit přitom zbytečně mnoho peněz za něco, co neodpovídá mému novému jídelníčku. A tak jsem minul Vánoční trhy, spoustu pochybných podniků, okoukl jsem i úžasný obecní dům a restauraci v něm – vzpomínka na film Obsluhoval jsem anglického krále, a Na Přikopě jsem našel japonskou restauraci UMAMI.Po dlouhém vybírání a váhání jsem si vybral SAKE SHISO (detaily najdete na jejich stránkách v sekci Speciality z grilu).  ochutnal jsme i japonské pivo KIRIN a na chuť ještě DRAGON ICE TEA. Obsluha byla vynikající a na úrovni.

    Dosud to vypadalo na velmi vydařený den, který ještě zdaleka nebyl u konce a sliboval zajímavé pokračování.

    Divadlo jsem docela v pohodě našel a vevnitř se tyčila impozantní postava Miloše Čermáka, kterému jsme se představil s přídomkem oblíbený dopisovatel. Já jsme věděl, že je Miloš vysoký, ale to živé setkání s mými 195 cm mě uvedlo do reality. Při odevzdání kabátu do šatny jsem s mistrem pera zkontroloval připravenou ilustraci., která zde sloužila jako dočasná výzdoba. Pokračoval jsme dál už sám prohlídkou prostor divadla, kde jsem se ocitl poprvé. Příjemné malé prostory mi byly sympatické a čekal jsem co se bude dít dál. Bylo ještě mnoho času do začátku a tak jsme se usadil a sledoval nově příchozí.

    Všiml jsme si i šarmantní dámy a tipoval jsem, že její doprovod jsou její děti. Pochopil jsem, že chystají nějaké pohoštění po stand up show. Vypadalo to, že docela bojuje s řezáním chleba na plátky a s úsměvem se na mě otočila a krásným oslovením „Vy se tak krásně usmíváte, nechtěl byste nám pomoct?“  mě upoutala a v kombinaci s předchozím průběhem dne jsem samozřejmě odpověděl kladně a jal jsem se nože a pustil se do zápolení s chlebem. U toho jsme se dozvěděl o tom, kde tento úžasný chléb prodávají, jak s Milošem dělali paštiku a dozvídal jsme se také drobnosti o příchozím přátelích této úžasné dámy. Byl jsem požádán zda bych mohl pokračovat i s tou paštikou a já souhlasil, že si tak alespoň zkrátím dlouhou chvíli. Během této bohulibé činnosti jsme si se Sentou potykali, byť jsme se snažil oponovat, že ona mi tykat může a já budu dál vykat. No přišlo mi to neuvěřitelné, že si s touto dámou mohu tykat. Ano s touto velmi chytrou a úspěšnou ženou, které nechybí úsměv, elegance, krása, přátelskost a odzbrojující úsměv.

    Zanedlouho po dokončení příprav jsme se přesunuli od sálu určeného pro hlavní hřeb večera. Lidí dorazilo zřejmě víc, než bylo plánováno a tak se přidávaly židle. Když nestačila nová místa v sále, tak se organizátoři pustili do odvážného kroku a umístili židle po stranách i na jeviště. Tím se někteří diváci dostali ještě blíže celému dění. Vyjmenovávat kdo všechno vystupoval tady nebudu, protože jsme byl hlavně líný si to zapisovat, abych tu dodal přesný seznam. Podstatné si myslím bylo a je, že to bylo zábavné, vystoupili tam zajímavé osobnosti, které jsem předtím víceméně neznal. Sál při této terapii burácel smíchem a já sledoval Sentu, která nakukovala do sálu, když hovořil Miloš, smála se jeho historkám, vtipům a já jsem dospěl k pocitu, že v jejích očích vidím záblesky lásky a obdivu k Milošovi. Možná se mýlím, ale já to viděl. 🙂

    Křest umocnila i přítomnost ilustrátora knihy, takže do knihy přibyl i jeho podpis. Tímto se večer přehoupl k podepisování knížek,  rautu, povídání si s protagonisty večera a získáváním nových známostí. Svatomartinské víno teklo proudem a já si obstaral jeden výtisk knihy za peníze a druhý dostal od Miloše jako dar. Nechal jsme si obě knihy vybavit podpisy autora i ilustrátora a i moje ilustrace kosmonauta má podpis autora :). Strávil jsem nějaký čas u stolu se Sentou a jejími přáteli, kde jsem se občas i zapojil do diskuze. Povídal jsem si i se Sentou o její práci a nedávné minulosti a zážitcích. Rozhodně je Senta člověk, který i touto drobnou konverzací inspiruje a dodává chuť něco podnikat a dělat.

    V této příjemné spolčenosti jsem se zapomněl a tak jsem se na cestu k mému spoji, který měl odjezd 5 minut před půlnoci, vydal o 10 minut později, než by bylo zapotřebí pro rychlejší chůzi. A tak jsem s batohem na zádech, obrazem pod paží vyrazil směr Florenc. Použil jsem tedy metodu indiánského běhu a snažil jsem se dohnat čas a nezmeškat spoj. Na Florenc jsme se dostal 3 minuty před odjezdem autobusu a cestu jsem tak zvládl za 15 minut místo plánované půlhodinky. Spokojen jsme dopadl do svého sedadla, zpocený a s překonanou únavou. Místo spánku jsme si naordinoval film a z nabídky mě zaujal film Na hraně zítřka (Edge Of Tomorrow). Film mě pohltil a skončil přesně 5 minut před dojezdem do cíle. O půl třetí ráno jsem v povznesené náladě vydal z autobusu v lehce mrazivé noci ke svému autu. Cesta domů už byla rutinní záležitostí. Únava se dostavila právě včas a po návratu domů jsme spokojeně zaplul do peřin a ani mi nevadilo, když mi budík zvěstoval, že vstávám za č hodiny a vedu děti do školky …


  • Špilberk Food festival 2015

    Warning: in_array() expects parameter 2 to be array, string given in /mnt/web-data2/zemanci_eu/public_html/www/wp-content/plugins/facebook-button-plugin/facebook-button-plugin.php on line 244 Warning: in_array() expects parameter 2 to be array, string given in /mnt/web-data2/zemanci_eu/public_html/www/wp-content/plugins/facebook-button-plugin/facebook-button-plugin.php on line 246

    Letos festival jídla na Špilasu proběhl už po čtvrté anebo po třetí, záleží na tom, jak se pojme číslování.

    Jako už každý rok je tento festival zapsán na listu jako povinný a zatím mě návštěvy baví, byť nepatří do levného potěšení 😉 Díky našemu modelu 2 a více lidí na testování menu, je šance ochutnat větší část festivalu a i tentokrát se nám restaurace předvedly v dobrém světle.

    Vybírat nejlepší jídlo či restauraci je velmi ošemetné. Ale jsou tu takové, které se účastní každý rok a ty si drží svůj standard. Velmi rád se s lidmi z Boulevardu, Noem Arch, Koishi, Pavillon a Monte Bú setkávám. Popovídáme si o názorech na jednotlivé chody ať už vlastní restaurace, nebo konkurence. Velmi mě baví jejich nápady včetně úžasného snoubení s víny. Rozhodně mě i zaujalo menu nově příchozích La Bouche a to tak, že byli svým způsobem opravdu dech beroucí. Za zmínku stoji rozhodně i Il Mercato, které má svoji neopomenutelnou pozici a stánek v rožku na hlavním nádvoří.

    Po letech praxe a odříkání se nám stále osvědčuje mít sebou hektolitry vlastní vody a hromadu peněz na florény. Pepřenka dodaná kuchaři na jeho kuchařskou show, když zradila jeho vlastní je standardem, jen čím dál více zahálí během této události. Každopádně všem vyrazila už před čtyřmi roky dech a nechám ji ve svém žebradle s myšlenkou, že jednou zase ukáže svoji potřebnost.

    Letos mě potěšil kromě degustací a jejich umístění také výlet po hradě s vínem. Prošli jsme si hrad, pomohli krásné mladé průvodkyni na poli vína s nošením kartonů vína a poslouchali průvodkyni po hradu. Docela příjemný reset mezi jídlem a pitím. Vypadalo to jako pokus i pro celý festival, ale rozhodně hodnotím kladně. Dává to další rozměr a celý hrad tak neskončí jen jako kulisa.

    Počasí opět báječné vyšlo, i když vedro bylo občas až moc. Rozhodně mohu doporučit vlahý večer a pohled na Brno při západu a po setmění. Navíc party až do pozdních hodin rozhodně dobrá, jen by to chtělo nějaké snacky, protože s pitím přijde i hlad respektive chuť na nějaký zob.

    Jsme rádi, že jsme si za ta léta konečně i více popovídali s Daliborem Navrátilem jako moderátorem a kuchařem. Je to skvělý a zábavný člověk. Dovolujeme si ho i sebe považovat za nezbytnou součást festivalu :).

    Výměna skleniček výborný nápad a už i ověřený jako dobrý model. Obsluha na uklízení se každým ročníkem zvedá a pokus si to přečtou někdy holky a kluci z Charbulky, tak Vám dám jen jedno doporučení – choďte narovnaní, s úsměvem na tváři (nedbejte toho, jak moc jste se svým zevnějškem spokojeni) a buďte k hostům vstřícní. Ať už tomu chcete nebo nechcete věřit, to je daleko více rozhodující než vzhled. Co mě dovede vždy zamrzet se shrbená postava bez života, která je tam snad za trest. To už je asi lepší zvážit celou školu a obor.

    Je výborné, že sice je tam firma De Longhi hlavně na reklamu a prodej svých kávovarů, ale jako každý rok, tam je skvělá obsluha a káva. Chtěl bych poděkovat všem slečnám a paním za skvělou obsluhu a kávu, která pomohla ve chvílích krize a blikající kávové kontrolky a to vše zdarma. Ale tak úplně zdarma to taky nebylo, dodávali jsme jim tipy co ochutnat a kam jít. Rozhodně další věc, která by měla zůstat.

    Jako bonus jsme tam letos se ženou oslavili 6. výročí naší svatby a jako bonus jsme tam vzali sebou i děti na nedělní část, což pro ně byl velký zážitek a bavilo je to.

     

    A teď si dáme pár mínusů.

    1. Výměna peněz za florény je v pořádku, jen mě štve a mrzí, že to stále jde jen hotovostí. Jsme přece v 21. století a jsme zvyklý většinu transakcí řešit bezhotovostně.
    2. Mohu do areálu jen vstoupit, ale odejít znamená konec dne. To je škoda, když dojde hotovost viz. bod výše tak smůla. Nějaká událost mimo festival na pár minut či hodin? Ne, neodběhneš, prostě nelze. Uvítal bych nějaký pásek na vstup. Pokračování v dalším bodě.
    3. Vstup na více dnů je stále nepodporován. Ptám se proč? Každý festival jsem navštívil minimálně po 2 dny z 3 možných. Klidně nafasuju pásku a rozhodně mi ani na festivalech nejde tuto pásku bez poškození sundat. Chápu, že se vždy najdou lidé, kteří to budou zkoušet obejít, ale to je všude a přesto to dělají.

     

    Na závěr bych chtěl asi poděkovat pár skvělým lidem. V první řadě letitému parťákovi Petrovi alias kloboukovi. Strávili jsme tam několik skvělých dní a doufám, že nám to ještě chvíli vydrží. Také bych rád poděkoval za výborné začátky festivalů a dlouholetou přízeň panu Janku Martínkovičovi, který nás napájí po sabráží báječným šampáněm, ale dopřeje nám i drobného pohoštění na vlastním stánku Koishi či Petit Cru. Určitě by nebylo dobé opomenout moderátora a kuchaře Dalibora Navrátila, který dodává festivalu takový příjemný a domácký ráz.  Pánové z Manea dodávají skvělé pití každý rok, ale zvládají i krásně degustace a obohacují nás zážitky a rozšiřují obzory o výborném pitivu. U nich si vždy musím postesknout, že je moje výplata menší, než bych na ty dobroty potřeboval.

    Přeji organizátorům i restauratérům mnoho zdaru do dalších let a doufám, že opět něco zábavného předvedou.


  • … a jsme zpátky

    Warning: in_array() expects parameter 2 to be array, string given in /mnt/web-data2/zemanci_eu/public_html/www/wp-content/plugins/facebook-button-plugin/facebook-button-plugin.php on line 244 Warning: in_array() expects parameter 2 to be array, string given in /mnt/web-data2/zemanci_eu/public_html/www/wp-content/plugins/facebook-button-plugin/facebook-button-plugin.php on line 246

    Ano dal jsem si pauzu a šuplík článků jsme vyprázdnil do koše. Nelíbilo se mi z toho nic. Možná to vypadá hloupě, ale dospěl jsem k závěru, že zkusím psát znovu a lépe, ale přepisovat ty staré nebudu. Není to zábavné.

    V posledních měsících se mi podařilo realizovat věci, které jsme předtím flákal, navštívil festival jídla i hudby, nějaké koncerty, byl s přáteli a ženou v Londýně … a ještě určitě něco co teď nemůžu obnovit z paměti.

    O některých událostech se ještě zkusím rozepsat v samostatných pasážích na blogu.

    Rozhodně to byl docela zábavný kolotoč plný různých zajímavých zážitků i zvratů. Některé bych znovu prožít nechtěl a jiné bych si rád zopakoval. Jsem moc rád, že jsem si mohl uvědomit, jak krásný život vlastně mám. Nic zásadního mi nechybí a přesto by se našlo dost věcí, které se dají zlepšit. Jsem rád svoji rodinu, která je zdrojem zábavy i strastí, ale za nic na světě bych neměnil. Práce nás slušně živí, je zábavná i pestrá, byť má i spoustu  vad na kráse. Dala mi mnoho zážitků, vědomostí a umožnila mi poznat spoustu zajímavých lidí. V neposlední řadě spoustu zkušeností, kurzů a teď i coaching v Brněnské personalistice. Zdaleka jsem nepohnul se vším tam, kam jsem chtěl, ale cítím, že tam směřuji a ten restart života a myšlení mi dost pomohl. Tímto bych rád i paní Ester poděkoval za tu úžasnou práci, kterou jsme spolu odvedli.

    Dost mi v tom celém snažení pomáhá jeden skvělý přítel a kamarád. On to dobře ví, ale nechám to jméno nevyslovené na tomto blogu. Jsou to báječné chvilky okořeněné jídlem, pitím a jinými neřestmi, ovšem v míře únosné a akceptovatelné ;). Moc mu za všechen ten čas děkuji. Věřím, že i pro něj to byl příjemně a smysluplně strávený čas. Doufám, že nám to ještě nějakou chvíli vydrží.

    A abych nekončil jen těmito výčty, přidám můj počin ze včera.

    Po nákupu v obchodě nedaleko od domova, mě při ukládání nákupu do auta oslovil bezdomovec s prosbou o peníze. A chtěl abych se mu při našem rozhovoru díval do očí. Zeptal jsem se ho na co je potřebuje. Odpověděl, že na jídlo pro sebe a řekněme přítelkyni ve stejném stavu – čili bez domova. Odhadnul jsme je oba na 50+. Řekl jsem mu, že ať se na mě nezlobí, ale peníze mu nedám. Což v jeho očích a tváři vyvolalo smutek. Já jsem ovšem pokračoval, bez ohledu na jeho smutný výraz, že pro něj mám ale nabídku. Půjdeme spolu do obchodu a nakoupíme pro ně společně jídlo za zhruba 100 kč. Ta radost ve tváři byla neuvěřitelná a hned začal děkovat za tu nabídku. Vydali jsme se společně do obchodu a nechal jsem mu možnost výběru, ale já jsem mu schvaloval co ano a co ne. Nakonec si vybral nějaké pečivo a uzeniny. Zkoušel sice ještě žádat o pivo, což jsme si ujasnili, že tudy ne přátelé. Buď nealko pivo nebo jiný nápoj, ale v pití ho podporovat nebudu. Došli jsme k pokladně a já zaplatil jeho nákup asi za 110 kč a on stále vypadal, že nevěří nastalé situaci. Ještě mnohokrát mi poděkoval a běžel se pochlubit své přítelkyni s úlovkem.

    Já už sedal do auta a zpovzdálí sledoval jejich radostné tetelení nad večeří, obědem či co to pro ně aktuálně bylo. Navíc mě hřál dobrý pocit toho, že jsme udělal lepší skutek, než kdybych to sám prožral, nebo mu dal nějaké drobáky, které by jen vyměnil za krabici vína. Když se bude slušně chovat, udělá dobrý dojem, tak jak to udělal poprvé, tak možná tuto akci v budoucnu zopakuji.

     

    Tak se do budoucna můžete těšit na moje povídání o Špilberk Food Festivalu, Masters Of Rock, výletu do Londýna a ještě několika dalších zajímavých událostech.

     


  • Movember

    Warning: in_array() expects parameter 2 to be array, string given in /mnt/web-data2/zemanci_eu/public_html/www/wp-content/plugins/facebook-button-plugin/facebook-button-plugin.php on line 244 Warning: in_array() expects parameter 2 to be array, string given in /mnt/web-data2/zemanci_eu/public_html/www/wp-content/plugins/facebook-button-plugin/facebook-button-plugin.php on line 246

    Ještě než vytáhneme šuplík, tak si dáme z aktuálního soudku.

    Letos jsem se připojil aktivně k Movember-u.

    Nechal jsem si narůst vousy a pak to přetavil v knírek alá trucker 🙂 Vyvolalo to kladné, neutrální ale i bouřlivé reakce o tom jak vypadám. Někdo doporučuje nechat jako nový image, další nic moc a ti, kteří vůbec nepochopili celou aktivitu, velmi silně odsuzují a nadávají, že jsem se zapomněl oholit.

    IMG_1427 IMG_1426

     

    Já to určitě přežiju a asi budu i rád až to zase shodím 🙂 docela to kouše a ještě musím zastříhávat. Ještě týden :))

     


  • Hlášky naší Terezky

    Warning: in_array() expects parameter 2 to be array, string given in /mnt/web-data2/zemanci_eu/public_html/www/wp-content/plugins/facebook-button-plugin/facebook-button-plugin.php on line 244 Warning: in_array() expects parameter 2 to be array, string given in /mnt/web-data2/zemanci_eu/public_html/www/wp-content/plugins/facebook-button-plugin/facebook-button-plugin.php on line 246

    Naše Terezka začala chodit od ledna do školky. Je příjemné vidět, že se jí tam líbí a nemusíme řešit tolik motivaci, aby tam chodila. Má tam totiž velkou kamarádku a zároveň sousedku Lucinku, spíše by se dalo říct, že jsou to sestry.
    Zatím hlavně bojujeme se vstáváním a tím jak se alespoň trochu svižně vypravit na cestu do školky. Přestože se do školky těšíme, tak na brzké vstávání Terka odpoví: „Já nikam nejdu, mě se nechce.“ Zatím jsme zkusili závod o to kdo bude první ve školce. Podstata spočívá v tom, že teď zkoušíme překvapit Lucinku tím, že přijdeme do školky dřív.  Dokonce se nám to podařilo dvakrát ze čtyř pokusů. Odměna čekala po návratu ze školky v podobě lízátka.

    A teď už k vlastním hláškám

    • A kde má chlapeček/holčička maminku? A kde má chlapeček/holčička tatínka? – Oblíbená otázka v mnoha variacích na různé rodinné příslušníky a vztahy.
    • Spapáme rybičku! – Po dovezení živého kapříka domů a vypuštění do vany. Měla jasno co budeme jíst a já už celou cestu na nákup i z nákupu přemýšlel jak to s kapříkem vymyslíme. S chutí sezobla 2 porce.
    • Proč babička ještě neumřela, když je stará? – Dotaz byl vztažen k její prababičce. Ano i my jsme byli zaskočeni a touto konstrukcí překvapeni. Na druhou stranu je to znamení, že má ponětí o životě.
    • Dědeček přemlouvá Terezku, že spolu budou blbnout a ponocovat. Terezka ovšem překvapí nejen dědečka odpovědí: „Jdu spinkat s babičkou a nemůžu zlobit!“

  • První pokusy

    Warning: in_array() expects parameter 2 to be array, string given in /mnt/web-data2/zemanci_eu/public_html/www/wp-content/plugins/facebook-button-plugin/facebook-button-plugin.php on line 244 Warning: in_array() expects parameter 2 to be array, string given in /mnt/web-data2/zemanci_eu/public_html/www/wp-content/plugins/facebook-button-plugin/facebook-button-plugin.php on line 246

    Tak jsem si splnil první předsevzetí do tohoto roku a začal s blogem.

    Toto je můj nový blog 🙂 a tak mi snad bude i zdárně pokračovat.

    držím si palce