Naše Terezka začala chodit od ledna do školky. Je příjemné vidět, že se jí tam líbí a nemusíme řešit tolik motivaci, aby tam chodila. Má tam totiž velkou kamarádku a zároveň sousedku Lucinku, spíše by se dalo říct, že jsou to sestry.
Zatím hlavně bojujeme se vstáváním a tím jak se alespoň trochu svižně vypravit na cestu do školky. Přestože se do školky těšíme, tak na brzké vstávání Terka odpoví: „Já nikam nejdu, mě se nechce.“ Zatím jsme zkusili závod o to kdo bude první ve školce. Podstata spočívá v tom, že teď zkoušíme překvapit Lucinku tím, že přijdeme do školky dřív. Dokonce se nám to podařilo dvakrát ze čtyř pokusů. Odměna čekala po návratu ze školky v podobě lízátka.
A teď už k vlastním hláškám
- A kde má chlapeček/holčička maminku? A kde má chlapeček/holčička tatínka? – Oblíbená otázka v mnoha variacích na různé rodinné příslušníky a vztahy.
- Spapáme rybičku! – Po dovezení živého kapříka domů a vypuštění do vany. Měla jasno co budeme jíst a já už celou cestu na nákup i z nákupu přemýšlel jak to s kapříkem vymyslíme. S chutí sezobla 2 porce.
- Proč babička ještě neumřela, když je stará? – Dotaz byl vztažen k její prababičce. Ano i my jsme byli zaskočeni a touto konstrukcí překvapeni. Na druhou stranu je to znamení, že má ponětí o životě.
- Dědeček přemlouvá Terezku, že spolu budou blbnout a ponocovat. Terezka ovšem překvapí nejen dědečka odpovědí: „Jdu spinkat s babičkou a nemůžu zlobit!“
Follow